Stránky fotbalového klubu Čechie Dalovice

      V sobotu přijely do Dalovic k odehrání tradičního karlovarského derby Vojkovice. Hrálo se  ve velkém vedru (prečo od tří, prečo?!!) před nakonec celkem slušně zaplněnými tribunami.

     Čechie si od začátku utkání vytvořila tlak, který však nebyla schopna brankově zúročit. Ačkoli se dalovičtí útočníci snažili o aktivní pojetí hry, ne vždy si dokázali vyhovět. Naneštěstí zůstávali ve předu často opuštěni, jelikož záložní řadě se je nedařilo doplňovat. V prvním poločase připravoval nejnebezpečnější šance domácích Petr Richtář. Nejprve našel na malém vápně hlavu Jiřího Durdise, ten však minul. O chvíli později naservíroval tentýž hráč zpětnou přihrávku Romanu Nyčovi, jeho střela z první však pouze málem přelomila břevno. Břevno se zachvělo v první půli ještě raz, když po výborné kolmici hráče číslo sedm (ehm) a krásné přihrávce Martina Grňa skrz celé vápno Jiří Durdis opět zaváhal. Domácí si vytvořili i další šance, ale ani Honza Schreiber nedokázal důrazně a přesně zakončit svou akci. Hosté v první půli moc nehrozili, když už, tak byli zastaveni spolehlivě fungující obranou. Jako téměř vždy si suverénně splnil své povinnosti pan Dr., tentokráte však moc nepodporoval konstruktivní rozehrávku, jak je u něj zvykem. O to se spíše snažil Robert Bobo Hájek - dle legendárního útočníka Čechie pana Miroslava Brabce st. - nejlepší hráč sobotního derby (viz foto: ten pán s rukama v kapsách na naší tribuně, vedle ke spatření sedící Roman Nyč, za ním se culící mr. Dr.).

     Hosté si za celý zápas vytvořili dvě velké příležitosti. Obě ze standartek, obě bravurně zlikvidoval Franta Jaroš. Zvláště při té druhé stálo při domácích štěstí (mr. Dr.: "... a kde jsi stál ty, Franto?!").

   Domácí pokračovali ve snaze vstřelit gól i druhý poločas, bohužel toto snažení bylo bezzubé, nedůrazné a místy velmi naivní. Jako by domácí chtěli nechat vyniknout hostujícího brankáře Tondu Josífka. Mnoho činností bylo prováděno přesně naopak - místo nahrávky klička, místo střely nahrávka atd. Čechii se podařilo skórovat až po "geniálním tahu" (citace) již výše zmiňovaného Míry Brabce (citovaný). Ten přeskupil rozestavení hráčů na hřišti, posílil útok o Boba, který po chvilce pobytu v útoku nahrál přesně do kroku Honzovi Schreiberovi, jenž se v podobných situacích nemýlí (tedy alespoň se dříve nemýlil:) - přízemní střela k pravé tyči z hranice velkého vápna - 1:0. Hru domácích ke konci utkání oživili a pozitivně ovlivnili střídající hráči Venca Belbl a Jiří Bendis. Právě druhý jmenovaný nacentroval do vápna, Venca Belbl z první napálil břevno, odražený míč doputoval k Miguelovi Lorenzovi a ten už neměl moc práce trefit loptu do odkryté branky - 2:0. Hotovo. Chvíli na to pan rozhodčí (podal dobrý výkon, neměl moc práce) odpískal konec a mohlo se začít slavit. Olé olé, jak se to rýmuje.

Sestava: Franta Jaroš - Jindra Hegr (Honza Fuchs), Petr Vošta, Robert Hájek, Honza Kocmánek - Martin Grňo, Honza Schreiber, Miguel Lorenz, Roman Nyč (Venca Belbl) - Jiří Durdis (Jiří Bendis), Petr Richtář

Statistiky: branky Honza Schreiber (Bobo Hájek), Miguel Lorenz, 50 diváků, rozhodčí